Vareškový hrebeň

25. dubna 2018 v 19:19 | Martin |  Vysoké Tatry - lezení
VAREŠKOVÝ HREBEŇ čili Vařečkový hřeben je SZ spojnicí SLAVKOVSKÉHO ŠTÍTU (2452 m/m)s hlavním masívem Tater. Odděluje Dolinku nad Vareškovým plesom (resp. Velkou Studenou) od Slavkovské doliny. V samotném hřebeni se nachází hodně věží a věžiček. Za konec/začátek bývá považována VÝCHODNÁ SLAVKOVSKÁ VEŽA (2354 m/m) a přes Predný a Zadný Slavkovský hrb pokračuje Slavkovskou kopu na samotný Slavkovský štít. Hřeben není nijak technicky a orientačně složitý (II UIAA přímo po hřebeni), má lehké únikové trasy (zakázané do uzavřené Slavkovské doliny) a pro pěkné výhledy (na fotografii od Lomnického po Javorové) patří mezi oblíbené, i když ne úplně známé.

z Východné Slavkovské veže


Vareškový hrebeň
Jsou vrcholy, kam se dá dostat turisticky, ale vy tam lezete těžší trasou. A tak je to i se Slavkovským štítem. Normální jsou normálně na normálce. Nenormálové narychlo vybírají na slunečný a i v dubnu žhavý víkend kopec, kam se prohrabou v tající sněhové břečce. Na Javorový to fakt nepůjde, rozhodování mezi lezením ve Velické a něčím dalším. Na poslední chvíli z nastudovaných tras vybíráme Vareškový hrebeň. Pod Zbojnickou jsou podmínky OK (turisti na nich sice vypadají KO, ale...). K Varečkovému plesu v pohodě a pak se trmácíme CH pod Slavkovským sedlem k žebru vybíhajícímu z Východné Slavkovské veže.
Místy sníh drží a tu/tam/onde se proboříte po pás. Prostě tatranské jaro. Mezi návleky a pupkem z nás crčí voda. Konečně jsme vedle Puškášovy cesty na suchu. Na téhle II/III UIAA oschneme a je nám pro změnu blbě z vedra. Pod námi sníh a kolem pařák jak v létě (dole je prý 29 stupňů a to je půlka dubna). Motáme se kolem téhle a v téhle lezecké trase na vrchol. Je tady hodně variant a některé končí až v chodeckém terénu na normálce do Slavkovského sedla. Do něj sestupujeme ze Slavkovské veže a věrni doporučení zůstat čistě na hřebeni přelézáme Slavkovské hrby.
Slovo "přelézání" téhle II UIAA náleží. Je tady většinou terén za II, ale na několika místech by člověk musel dopředu vědět, kde je chyt či stup. Tady jsme rádi, že máme všechen lezecký cajk, i když nakonec vždy najdeme způsob, jak ho nechat v batohu. Pod námi je spousta lávek a žlabů, kudy se dá obtížnost zmírnit. Ale to by nebylo sportovní a vůbec zábavné. Výhledy jsou supr, žula pěkně ostrá. Morál akorát, aby se jeden/dva drželi fakt přímo hřebene přes různá okýnka, sedýlka, lehounké plotničky atp.
Od Vareškového sedla sice terén vypadá drsně, ale obtížnost je ještě menší. Kříž na Slavkovském se zdá být tak blízko, když se pod jedním z nás utrhne převěj. Předposlední z té spousty dneska. Tatrami se nese příval ostrých slov, protože v kupě sněhu, z níž trčí hlava, trčí i šutr. Trochu krve z lokte a horší, naštíplá žebra = výsledek další den na traumačce. Takže se mu odlehčí bágl, přeleze se opatrně Slavkáč a po modré dolů do Smokovce.

normálka
Slezete i bez žeber :D

výhledy na východ (Ľadové a Lomnický atp...)

Bradavica a za ní Gerlach

konec Vareškového s Bradavicí a Slavkovskými vežemi vzadu vpravo
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama