Wildspitze

12. srpna 2017 v 12:47 | MaM |  Alpy 3000+
WILDSPITZE, druhá nejvyšší hora Rakouska a nejvyšší hora (rakouského) Tirolska. 3772 m, prominence 2261 m (srov. Gerlach 2355 m). V podstatě dvoj(troj-)vrchol, přičemž vyšší severní vrchol odtál a nyní je vyšší jižní vrchol. Výstup normálkou z chaty Breslauer (Vratislavská/Wroclavská) CH-I UIAA (pod vrcholem), ferrata A-B (lze i žlabem, když je v něm sníh, cca 50 stupňů). Vzhledem k prominenci a velké vzdálenosti vyšších hor (Grossglockner, Ortler, 4000+) za dobrého počasí výhledovost 1000% :-) Zajímavý pohled je na Pitztal a lanovky až na vrcholky kopců. Na vrcholu vrtulníkem dopravený kříž.

déja vu
Ono nestačí, že jsme sami dost šílení. Máme i šíleného bratrance i bratra/švagra. Asi rodinné prokletí, že horám propadli výrazně hned 4 příbuzní a další částečně či úměrně věku (např. náš syn, neteř... apod.). Tato cesta je spojená s bratrem/švagrem. Vší silou své osobnosti (pod ní se i řetězy z oka vyrvou) na jedné z rodinných oslav do obvyklé nudy ohlásil, že v létě hodlá vzít do Alp bandu 16 až 24 -letých mladých katolíků ze své vesnice i s podobně postiženým farářem ze sousedního černého města. A že ("samozřejmě máte v tu dobu volno, že?") jim svými radami a zkušenostmi poradíme co, jak, kde...
MaM: "Ale brácha, já budu v 6-tém měsíci..."
Bimbo: "My chceme na ledovec."
(ticho jak po výbuchu Hirošimy)
MaM: "Jaké mají zkušenosti?"
Bimbo: "Alespoň 4000+..."
MaM: "Jste zdraví?"
Bimbo: "Jedné holce chybí ruka..."
(ticho po výbuchu Nagasaki)
Bimbo: "...ale je moc šikovná..."
(pauza)
Bimbo: "byla i na Lomničáku... normálkou... A i další občas zajdou na stěnu, na hory... Všechno seženu, když řeknete, co a jak."
MaM: "My jsme neřekli, že pojedeme."
Bimbo: "Pojede s vámi i O. (synovec)."
(Černobyl....)
Aby nedošlo k rodinné krizi, k bulvárním článkům typu "skupinamladýchčeskýchhorolezcůzahynulavtrhliněnaEverestu" a po úspěšných pokusech srazit ambice pod 4000+, na Rakousko a na menší obtížnost jsme se nakonec podvolili být spolucestujícími rádci. A před námi tak byla opět Oetztálská Wildspitze...

Čekání v Soeldenu, kam jsme přijeli z důvodu rozsekání cesty na menší části stravitelné pro těhotenství, jsme si zkrátili výstupy na několik menších lehkých 3000+. Po poledni dorazili lanovkou na Stablein první kusy výpravy vybavené od maminek pecny chleba, krabicemi schovávajícími bábovky, kartáčky na zuby a podobnými zbytečnostmi. Výprava se pak změnila na skupinu japonských turistů urputně fotografující vše od horslých velikánů po ovčí ehm. Pro některé to byl první výlet do Alp.
Na chatě Breslauer jsme měli zamluvené ubytování a vzhledem k našemu počtu nás vrazili do winterraumu. O něco později dorazil za potlesku Bimbo. Winterraum jsme využili ke školení mužstva a ženstva, zatímco vybraní jedinci eliminovali obsah batohů na nutnou výbavu. Jen mimochodem se cestou na Breslauer Hutte rozpadly jedny vibramky (vydrolení podrážek), takže dotyčná slečna se proběhla pro náhradní. Výprava se zmocnila kytary, zatímco my 2 cvoci + farář (účastník několika treků a podpůrných expedic v Himálájích) po modlitbě zalehli. Do zvuků písní pak zazněl čísi hlas: "Dělejte si, co chcete. Ale všichni, co mají nějaké velehorské zkušenosti, už spí. Asi vědí proč."
Takže 13+3 a Bimbo zalehli, aby vstali o půl páté ráno a vyrazili. Zpočátku vede cesta po suti, klasika. O stavu Mitterkarferneru jsme věděli, ale i tak to byl nepříjemný pohled. Někdejší malý ledovec ještě nedávno pokrytý sněhem se změnil na odtávající led. Na něj pak padají uvolněné šutry, takže procházet skrz tuhle hromadu kamení a suti provází skřípění tupěných maček. Banda zvládla i krátkou ferratu, i když v tom počtu (bez Bimba 16 ks) časově docela náročné. Zatímco první MaM váže v Mitterkarfernerjochu všechny na lana, dochází poslední. Pro většinu z děcek je konec ferraty a pohled na sluncem zalitý ledovec silný zážitek.
Taschachferner = mírné stoupání. Vzpomínáme si, jak to byl skvělý a pevný ledovec. Teď ve střední části trhlin přibylo skutečně hodně. Přesto na sestupu potkáme i dvojice otec+syn nebo dva týpci nenavázaní. Na vrcholový hřebínek se zouváme, ostatně před 3 roky byl alespoň silný led i tady (i když se dalo po šutrech bez maček). Nějaké fotky na vršku a dolů. Cesta nahoru trvala poslednímu členu 6 hod. se všemi zastávkami, což je dost. Nicméně vzhledem k počasí a pohodě všech účastníků všech 16 osob na sebe čekalo a postupovalo na dohled od sebe. Dolů až na lanovku pak necelé 4 hod.
Bimbo nás čeká na Breslauerce a přijímá gratulace od svých kamarádů ze slovenské horské služby. Zdolal ohrožený zuřivými ovcemi 3134 m vysoký Urkundkolm (kam jsme si s několika dalšími vyběhli večer předtím) a je chválený, že dostal někoho s tak velkou bandou nahoru na horu i dolů jen s jedním bržděním cepínem (v těch hnusných šutrech v Mitterkarferneru) a jedním žuchnutím trhlinovým. U večeře pak plánuje něco jako Hard Way na Ev. :-)



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama