Široká veža

6. září 2016 v 21:46 | Markéta |  Vysoké Tatry - lezení
ŠIROKÁ VEŽA (2461 m/m) se nachází mezi tatranskými sedly Sedielkem a Priečnym. Normální výstupová trasa (neturistická) vede právě z Priečneho sedla. V minulosti se uvažovalo o propojení obou sedel přes vrchol ferratou (hřebeny jsou I-II UIAA), ale projekt se nepodařilo realizovat (HZS, TANAP...). Vrchol leží těsně u hlavního tatranského hřebene, lezecké trasy jsou ze západní i východní strany. Na západě je pak vidět hřeben Slavkovský-Bradavica a za ním další známé vršky (Gerlachovský, Vysoká) a na východě Ľadové s Lomnickým (a štíty mezi nimi). Polsky se jmenuje Malý Ledový, což vede ke zmatkům (Malý Ľadový je polsky Ledová kopa).

(neGrosz) a normálka
Jsme tři. Včera jsme šli Groszovu trasu na Baranie rohy, dnes zkusíme Grosze na Širokou vežu (III UIAA). Počasí je mráčky pocákaný plech, paráda. Vyrážíme brzy ráno a v šest hodin jsme pod galerií. Manžel je jako vždy rychlejší a šplhá někde na trávě, kam se dostal ze serpentýn pod Priečnym. Doma pak zjišťujeme, že to byla zřejmě varianta Maľého Beňa (tak II - III UIAA).
Čeká, takže čeká na nás a na špagát. Výhledy na Baranie rohy, Lomnický... Na trávě, z nějakého záhadného důvodu, nemívá závratě. Objevují se u něj dost různě spíše na dlouhých hřebenech, kde musí foukat a musí to být hladká skála. Pak musí slanit na rovinku, trávu nebo někde, kde se opře. Pro horolezce to asi není vůbec dobré, ale pan doktor leze déle než já, vlastně od dětství. Jiný pan doktor mu řekl, že to má z poškození páteře po úrazu v dětství. Oba páni doktoři (RNDr. a MVDr., k čemu by se ptali nějakého MUDr.) se pak shodli, že když se s tím nedá nic dělat, tak si s tím nebudou kazit život. A vesele se leze dál až do chvíle, kdy se poprosí, ať už tahám já, že je to...
Sbírám síly a slyším, jak někdo volá. Manžel leží a tohle neslyší. Je přece jen dost stranou. Jinak jsme tu sami, jen před námi šli dva na Priečne sedlo. Upozorňuji toho rychlého nad sebou, že my ostatní jdeme kousek výš (moc se mi nechce). Na řetězi visí jeden z těch dvou a nevypadá dobře. Po těch letech ve skalách poznáte, že je průůůůšvih. Sotva dokáže poprosit o pomoc. Volání mu asi vzalo veškeré zbytky sil a teď jen odevzdaně čeká, až se pustí. Klepe se tak, že nám dvěma dá dost práce narvat ho do mého sedáku. Nohy mu zvedáme my. Sama si dávám prsní ze smyčky (no, to se nesmí kvůli udušení, ale v nouzi...). Mezitím se k nám dohrabe manžel.
Na závratě jsou sedativa. Hodily by se, ale nenosíme je. Omámený horolezec = mrtvý horolezec. Používám svůj oblíbený cukr a lež (oboje uklidňuje). Uvažujeme, jestli nahoru (je to blíž) nebo dolů (metodicky ok). Nahoru a dolů přes sedlo jsou to 2 délky, dolů 3-4. Takže jeden dělá štand a taháme. Na laně, v sedáku, s hroznovým cukrem (tedy s antihistamikem, žeeee) se konečně uklidňuje a dozvídáme se, odkud je a tak. Kamarád ho (dost vylekaný) čeká v sedle.
Výbava, fyzička... vše mají OK. Akorát vůbec nevěděli, jak trasa vypadá.
Loučíme se a jeden z nás remcá, že dolů pod galerii po několika cestách nahoru/dolů jít odmítá. Všichni toho nakonec máme dost po několika dnech turistiky i lezení. Jdeme tedy rovnou nahoru, obtížnost dnes splnila jen 1/3 z nás, ale nemůžeme jej opustit. Velký kus normálky tvoří suť, pak následuje vrcholová část. Tam jeden z nás odbočuje na nějakou římsu a dostává slabší závrať. Zbytek cesty nahoru nadává, že se poblije. Ale pak jen pár kroků, tu a tam travička. Vše OK. Vrcholovka, 2/3 z nás svačinka, sestup pod hřeben na trávu a suť. Do sedla pospíchá hladová 1/3 z nás posvačit tak, že mine místo ke slanění. Sešplhá a skočí na chudinky turisty, co tam jedí chleba s rajčaty.
S plnou pusou pak radí našemu nováčkovi, jak slanit. I já pak balím lano a jdu po puklině k nim. Takové zvláštní to dneska bylo... Ještě cesta nádhernou horní částí Velké Studené doliny a zítra jen turistika na Východnou Vysokou.

kamenolom pod Priečnym na Térynku
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama