Ostrá

11. září 2016 v 21:27 | Martin |  Vysoké Tatry - lezení
OSTRÁ (2351 m/m) je nejvyšší štít v hřebeni vybíhajícím z rozsochy Kriváně a první v tomto výběžku. Odděluje od sebe Furkotskou dolinu a dolinu Suchej vody, zcela uzavřenou i pro horolezectví. Z ní by byla lehce (CH-I UIAA) přístupná přes Nefcerské sedlo. Jiný přístup se nabízí z Furkotského sedla, kde je možný horolezecký výstup (III UIAA) přes Furkotské veže. Na jižní straně je mnoho cest ve východní stěně Kozího hřbetu a OSTREJ VEŽE (2140 a 2129 m/m). V celém hřebeno až po Sedielkový prechod je přes třicet sedel, štrbin, lávek, věží a vrcholů... Celý hřeben včetně LIPTOVSKÉ VEŽE (2271 m/m) je střídání lehkého (CH) a základního horolezeckého terénu (III UIAA), Velká Furkotská veža a jižní vrchol Ostrej veže mají vyšší obtížnosti, když se přesně netrefí nástup. Výhledy na masív Kriváně a Solisek, lepší z vrcholu na Hrubý a Furkotský.

hřeben
Dáme si nějakou tatranskou hřebenovku. Všichni chválí Kozí chrbát se všemi věžičkami a Ostrou, coby hlavním vrcholem. Má se jít přímo hřebenem, tak snad cestu neztratíme. Mělo nás varovat, že fotografie oblasti v podstatě chybí. Ale koho zajímá taková vzdálená oblast...
Chodník do Sedielkového priechodu (1950 m/m) je jasně patrný, až na pár míst pevný, haferově-brusinkový. Z Furkotské doliny cesta rychle ubíhá. Kolem 10h, asi půlhodinu po odbočení ze značky, svačíme v sedle. Pod námi na západě je dolina Suchej vody, zcela uzavřená pro všechny. Chodníky naznačují, že asi jsme si někteří rovnější. Ale ta nás nezajímá, dokonce se mi nám ani takové kamenité údolí s nějakým polovysychajícím kamenitým miniplesem moc nelíbí. Furkotka je prostě lepší.
Vydáváme se na hřeben (foto), kde se brzy ztrácíme, jakou kopu či věž jdeme nebo lezeme. Kopa nad sedielkom pokračuje skoro neznatelně (snad to byl ten trs kleče) na Vežičku nad strbinou (ale nad jakou?). Následuje dvojvrchol Ostrá kopa a trocha lezení na Ostrou vežičku. Stále po hřebeni. Na Ostrém hrbu (dvojvrchol) ztrácíme přehled, cože je ještě zub, štrbina a co ne. Nalezeme tak přímo na Ostrý palec, kde vážně moc místa pro 2 není. Nějak nevidíme způsob, jak se odtud dostat na jižní vrchol Ostrej veže. Popis vůbec neodpovídá (a počasí předpovědi taky ne), což vede i k rozepři, že stojíme na nějakém zubu jižního vrcholu Ostrej veže (někteří se dokonce zmiňují o třech vrcholech, pak by to byl ten první). V převalujících se mracích na... Někde tam vede cesta za III UIAA, ale jen Frodo Puškáš zná cestu na Minas Morgul a Minas Tirith. Jenže jeho řeči nerozumíme. Ani později doma, při prohlížení fotografií (třeba zimní Ostré veže) nás i cizích, se nedobereme toho, kde, co, jak...
Rozhodujeme se slanit zpět a níž, ať můžeme obejít Dvě věže a dostat se do ostrého zárezu ze západní strany. Nikde žádný mužík, žádná stezka. Jen paraglidista. Přitom tady by měla vést trasa, kudy se to (nelegálně) obchází. Nakonec přes všechny stěnky dojdeme chodeckým terénem do Kozího zářezu (místo Ostrého). Pak lehce mezi balvany na Kozí hrb(-y) a Liptovskou vežu. Hodně nám splývaly. Kozia priehyba mezi nimi není moc výrazná. Až sestup do Liptovskej štrbiny stojí za lezení (II-III UIAA) je výrazný. Musí se trefit. Zatímco my jdeme moc na západ, polský tatík se synkem (jediní 2, co za celý den potkáváme) to berou víc z Furkoty. I když vidíme slaňák, tak jdeme za nimi a sestupujeme jen s vůdcovým jištěním (nakrátko). Pak hodně krátký výšvih (III UIAA, 3m) a opět pohodlně a mírně na Ostrou.
Jsme na Liptovském chrbátě. Konečně to stojí zato. Mraky se protrhávají a Terianská plesa oživují Nefcerské údolí. Na druhé straně se zrcadlí Vyšné Wahlenbergovo a je vidět i konec lezení, Vyšnou Furkotskou vežu. Vypadá dost nepřístupně. I sestup k ní po drobných římsách by za mokra nebyl vůbec OK. Jištění je tu dost omezené. Ale +- 2 m se vyplatí stále držet hřebene.
Z Vyšné Furkotské štrbiny se zkoušíme dostat na věž nějakou tou "troječkou". eMPepa psal něco o zaklíněném kameni... Nenašli jsme. Dostali jsme se skoro pod vrchol, tak na 3 m (východní strana), ale dál to nejde. A po přechodu celého hřebene se ani moc nechce. Na několika místech byla skála cestou i shnilá, tak obejdeme štrbinu a ze strany Nefcerky se dostáváme za ní zpět na hřeben. Následuje Prostredná a Malá Furkotská veža. Stále hřebenem. Někde mezi nimi se před náma objevuje skalní puklina. Věříme, že je to ta, o které se zmiňuje knižní průvodce (Puškáš). Stačí ji přeskočit... A zjistit, že to tady nejde odjistit a sejít taky ne. Takže skok zpět a nahoru... Ale 2 m přes díííru ještě stále nejsou problém. Pak sejdeme do Furkotské doliny a zpět na hřeben. Cesta nekončí ve Furkotském sedle, ale koušek výš, odkud vede pohodlná cesta na žlutou značku z Bystré lávky. Tam zjišťujeme, že za 55 minut nám jede poslední lanovka. Za 52 minut jsme dole...
Hřeben nebyl zase až tak skvělý, jak jsme si mysleli. Tak možná někdy...

Ostrá veža z Furkotské
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama