Gerlachovský štít

2. září 2016 v 19:29 | Martin |  Vysoké Tatry - lezení
GERLACHOVSKÝ ŠTÍT (2655 m/m), nejvyšší vrchol Karpat i Slovenska, samozřejmě i nejvyšší štít Tater, je asi zásadním výstupem pro každého, kdo má rád Tatry. Mohutný vrchol charakterizuje velký ledovcový kotel. Dlouhou dobu po něm ostatně nesl i název, až později se označení Kotlový vžilo pro vrchol v jižní části hřebene. Na vrchol, turisticky nepřístupný, vede řada cest: sestupová trasa Batizovskou próbou (a Batizovským žlabem) používaná i jako lehká výstupová, normálka (cesta prvovýstupu) Velickou próbou, hřebenová Martinka atp. (zimní Krčmárovým žlabem, II - III UIAA). Z vrcholu výhledy na hřeben Končisté a za ním Vysokou s Rysy i dalšími vrcholy až po Západní Tatry, na protější straně Bradavice s Východnou Vysokou...

Krčmárov žlab
Krčmárov žlab zespoda

Byl jeden hostinský (krčmář) a ten v Tatrách pytlačil. Přitom ho chytil moudrý to muž (prof. František Dénes), o špatnosti lovu kamzíků jej poučil a muž se napravil... (nebo prostě zjistil, že za upytlačeného kamzíka dostane tak leda 20 E, ale coby průvodce si vydělá 250 E). Asi tak nějak přišel k názvu Krčmárov žlab ve svahu Gerlachovského štítu ze strany Velické doliny. Asi 800 m dlouhý kuloár v 1/3 přepadá přes skálu a končí Čertovou lavinovou lávku, kde se napojuje na normálku od Velického plesa... Názory na něj jsou sporné: -věčně ve stínu (+takže sníh je dlouho pevný), -sníh až do léta (+ kdo má rád sníh), laviny (tady je - a -).
Kdosi doma prohlásil, že sami na 4000+ nepojedeme, dokud neslezeme Gerlachovský štít v zimě. Takže v dubnovém víkendu (zimní sezónu obvykle TANAP prodlužuje do 15. 4.) míříme i s průkazkami ČHS směr Sliezsky dom, majestátní to krabici, a spinkáme za lacino v turistické ubytovně. Ráno kolem Velického vodopádu ukrytého pod několika metry sněhu. Jen ho slyšíme pod sebou. Nasazujeme mačky a pak sedáky (ano, opačně). Žlab známe, tak ho nastupujeme po zasněženém kuželu. Až tudy půjdeme v létě, prohodíme něco o cvocích...
Nahoru to jde dobře. Skalní práh se přeleze tak za hodně slabou III UIAA (záleží na množství sněhu). Pod Čertovou lavinovou lávkou na nás ale shlíží skoro kolmá stěna s mokrým ledem. Tohle má být maximálně 60o? A dá se lézt bez cepínů? Jsme rádi, že máme každý dva (lezecký + turistický), přestože se moc "nekoušou". Míjíme i slaňák. V Tatrách neklamná známka toho, že jste v terénu (jinde ho asi ukradnou cepři), kde to už zavání horolezectvím. V sedle navíc zjišťujeme, že Velická dolina se koupe ve slunci, ale Batizovská v mlze. Takže další cestu nevidíme. Slízat 800 m a nechat ve žlabu nějaký materiál (smyčky, šrouby) se nám moc nechce.
Rozhodujeme se jít dál. Stopy chybí, asi je zavál vítr. Obcházíme Kotlový štít, alespoň si to myslíme. Poprvé a naposledy se v takovémto terénu záměrně rozdělujeme. Je dost problém se pak slyšet, natož vidět. Jeden z nás se dostává dost vysoko na hřebínek, kde to zavání III UIAA. Potkává jiné 2 cvoky, co šli za námi. V podstatě dosáhli Kolového štítu, ale z fotografií v mlze to nejde dost dobře určit. Jak vysoko ti 2+1 byli, zůstalo i po letech otázkou. Konečně se slaněním a poskakováním setkáváme. Na prudkých zasněžených svazích po traverzech do Batizovského žlabu se radši jistíme o slaňáky, často zbytečně, ale skákat do kaše, kde může být cokoliv, se nám nechce. Ve 2+2 se nám šlo OK, jen traverz byl dost dlouhý, síly dost ubyly. Konečně jsme se dodrápali na napůl slunečný Gerlach a rozbředlým sněhem dolů.

vrchol Gerlachovského štítu

Batizovská próba
Batizovský žlab se postupně zmírňuje, jak klesáme. Jsme tak unavení, že v prudké zledovatělé horní části jde jeden z nás čelem ke svahu (dobyvatel Kolového štítu). Dole se žlab zmírňuje a jde to lehce. Vše končí mohutnou stěnou a musí se vlevo do próby (I-II UIAA). Ta se obvykle slaňuje 1-2x, ale dalo by se po kramlích i sejít s trochou zkušeností. Pak ještě kousek strmě po sněhu a konec jakéhokoliv náznaku lezení.

Batizovská próba/normální cesta (žlutá)

Batizovský žlab a kramle v próbě

Mírným klesáním se obchází Kotlový štít, Gerlachovský štít mizí vzadu a je čas bilancovat na zdlouhavé cestě k Batizovskému a k Velickému plesu. Za ty roky a roky ježdění do Tater jsme je po turistických cestách prochodili křížem krážem. Ale pořád jsme vzhlíželi k No. 1. A dnes jsme shlíželi z něj. Říká se, jak je Gerlachovský štít pro milovníky Tater přelomem. V tu chvíli si to neuvědomujeme a asi by nám to připadalo nepravdivé. Až s odstupem let si přiznáváme, že tomu tak skutečně bylo. Nedokážeme vysvětlit proč, jen doplnit, že pokračovala řada dalších zimních i podstatně těžších letních výstupů v Tatrách i Alpách. Přesto rozdělujeme naše lezení na období před Gerlachem a mnohem vážnější po něm.
O tomhle ještě nemůžeme uvažovat, když u Batizovského plesa vkročíme na magistrálu (CH) a plížíme se na večeři a teplou postýlku. Na cestě jsme byli skoro 12 hodin, z toho asi 10 vlastní cesta s jištěním atp. + 2 hodiny focení, blbnutí na vrcholu, hledání cesty, váhání atp.

Končistá z Gerlachovského

Gerlach z Končisté
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama